Od napnutého plátna k poslednímu firnisu: jak funguje malířský ateliér
Grumavelio je nezávislý redakční projekt o řemeslné stránce malby. Zajímá nás, co se odehraje dřív, než na plátně vznikne první tvar: jak se připraví podklad, proč se šepsuje, jak se chová pojivo v olejové a akrylové barvě, co dělá se studiem severní světlo a proč pořadí vrstev rozhoduje o životnosti obrazu.
Čemu se na těchto stránkách věnujeme
Materiály na Grumavelio jsou psané jako průběžně doplňovaný výklad jedné oblasti — malířské praxe a provozu ateliéru. Nejde o katalog technik ani o soupis návodů; snažíme se popsat, proč se jednotlivé kroky dělají v určitém pořadí a co se stane, když se to pořadí poruší.
Text je uspořádaný tak, aby ho bylo možné číst souvisle od přípravy podkladu až po dokončení a uložení hotové práce. Jednotlivé oddíly na sebe navazují, ale dají se číst i samostatně.
- příprava plátna, napínání a role šepsu
- vlastnosti oleje, akrylu, tempery a akvarelu
- míchání barev a základy barevné teorie
- světlo v ateliéru a orientace pracovního místa
- stavba obrazu od podmalby po lazury
- štětce, jejich stopa a údržba
- schnutí, firnisování a péče o materiál
Plátno, napínání a proč se šepsuje
Malířské plátno je textilie, která pracuje. Len i bavlna reagují na vlhkost vzduchu, po napnutí se dotahují a v průběhu let mění napětí. Právě proto se plátno nikdy nemaluje syrové: vlákno by nasálo pojivo, olej by se dostal přímo do textilie a časem by ji rozrušil.
Napínání začíná u rámu. Klínové blindrámy mají zkosenou vnitřní hranu, aby se plátno nedotýkalo dřeva po celé ploše a neotiskovalo jeho obrys. Textilie se natahuje od středu každé strany ke krajům, střídavě proti sobě, aby se napětí rozložilo rovnoměrně a v rozích nevznikly diagonální záhyby.
Šepsování je vrstva mezi textilií a malbou. Historicky šlo o klihokřídový podklad, dnes se v běžné praxi nejčastěji používá akrylový disperzní šeps. Jeho úkoly jsou tři: uzavřít vlákno, sjednotit savost a dát barvě povrch, na kterém drží.
Na co dát při šepsování pozor
- nanášet tenčí vrstvy vícekrát než jednu silnou — silná vrstva praská
- směr tahu střídat po vrstvách, obvykle vodorovně a pak svisle
- mezi vrstvami nechat podklad skutečně proschnout, ne jen zavadnout
- povrch mezi vrstvami lehce přebrousit jemným papírem, chcete-li hladší podklad
- u olejomalby nešetřit počtem vrstev — savý podklad vytáhne z barvy pojivo a vznikne matné, křehké místo
Množství vrstev určuje výsledný charakter povrchu. Dvě vrstvy nechají strukturu tkaniny čitelnou a malba se na ní zachytává; čtyři až pět vrstev s broušením dá téměř hladký podklad vhodný pro jemnou lazurní práci. Ani jedna varianta není lepší — jsou to různé výchozí body.
Olej, akryl, tempera, akvarel: rozdíl je v pojivu
Pigment je ve všech těchto technikách v zásadě stejný. Co se liší, je pojivo — látka, která částice pigmentu drží pohromadě a váže je k podkladu. Z povahy pojiva plyne prakticky všechno ostatní: doba schnutí, možnost přepracování, chování při ředění i výsledný povrch.
- Olejová barva
- Pojivem je vysychavý olej, nejčastěji lněný. Neschne odpařováním, ale oxidací, takže proces trvá dny až měsíce a probíhá postupně do hloubky. Barva zůstává dlouho pracovatelná, dá se rozetřít, prolnout a snímat. Sytost a hloubka tmavých tónů zůstávají i po zaschnutí.
- Akrylová barva
- Pojivem je akrylová disperze. Schne odpařováním vody, na povrchu během minut. Po zaschnutí je vrstva nerozpustná, takže se dá bez rizika přemalovávat. Tóny mírně tmavnou, protože bílá disperze při schnutí ztrácí zákal — u míchaných odstínů je to znát.
- Tempera
- Pojivem je emulze, klasicky vaječná. Schne rychle, vrstvy zůstávají tenké a matné, modelace se buduje kladením krátkých tahů vedle sebe spíš než roztíráním. Povrch má charakteristický sametový, nelesklý vzhled.
- Akvarel
- Pojivem je arabská guma, barva se ředí vodou a pracuje se s bělobou papíru místo bílého pigmentu. Vrstvení je omezené — každá další lazura ubírá průzračnost. Světla se nechávají, nikoli přidávají.
Techniky se dají v jednom obraze kombinovat jen v jednom směru: pomalejší a mastnější vrstva patří nahoru. Olej na akrylovém podkladu drží dobře, akryl na oleji ne. Je to stejná logika, jaká platí uvnitř olejomalby samotné.
Stavba obrazu: od podmalby k lazurám
Klasický postup nevzniká z estetického přesvědčení, ale z fyziky vrstev. Spodní vrstvy schnou jako první a musejí být hubenější — s menším podílem oleje — než ty nad nimi. Pravidlo tučné na hubené říká přesně to: každá další vrstva smí obsahovat víc pojiva než ta pod ní. Opačné pořadí vede k prasklinám, protože pružnější vrstva se ocitne pod vrstvou, která se smršťuje.
Podmalba plní dvě role najednou. Rozvrhuje kompozici a hodnoty ještě dřív, než přijde barva, a zároveň dává obrazu spodní tón, který zůstane cítit skrz tenčí místa. Jednobarevná grisaille řeší jen světlo a stín; tenká hnědá či zelenavá imprimitura naopak nastavuje teplotu celého obrazu.
Lazura je průsvitná vrstva položená přes zaschlý podklad. Nemíchá se s ním na paletě, ale opticky — světlo projde skrz a odrazí se od spodní vrstvy. Tím vzniká hloubka, kterou krycí míchání na paletě nedokáže napodobit. Právě proto se lazury nechávají na konec, kdy je stavba obrazu už rozhodnutá.
Míchání barev a co z barevné teorie skutečně používáte
Barevný kruh je užitečný jako orientační pomůcka, ale u tuby se pracuje s jinými veličinami. Praktické je rozlišovat tři: odstín (o jakou barvu jde), sytost (jak je čistá) a světlost (jak je tmavá nebo světlá). Většina chyb v míchání vzniká tím, že se mění jedna veličina, zatímco se má měnit jiná.
Ztlumit příliš křiklavý tón se dá přidáním malého množství doplňkové barvy — tedy protilehlé na kruhu. Výsledek je tišší, ale zůstává barevný, na rozdíl od ztlumení šedí, které bývá mrtvé. Ztmavit tón černí je naopak nejrychlejší způsob, jak z něj vzít život; hlubší tmavé tóny vznikají směsí sytého tmavého pigmentu s jeho doplňkem.
Nezanedbatelnou roli hraje i teplota. Každý pigment má svůj sklon: existuje modř spíš zelenavá i modř spíš fialová, žluť chladná i teplá. Zelená z chladné žluti a zelenavé modři je jasná; ze žluti teplé a modři fialové vyjde tlumená, protože ve směsi se potkají všechny tři primární složky.
Pracovní návyky, které míchání zjednoduší
- omezená paleta o pěti až sedmi pigmentech dá souvislejší obraz než dvacet tub
- míchat vždy od světlejšího tónu a tmavý pigment přidávat po málu
- zkušební tah dělat na stejném podkladu, jaký má obraz, ne na papíře
- hodnotit tón až v kontextu sousedních ploch, nikdy izolovaně
- namíchat větší množství, než se zdá nutné — dodatečné dohledání odstínu bývá nemožné
- paletu držet ve stejném pořadí pigmentů, ruka si polohu zapamatuje
Světlo v ateliéru a proč se hledá severní okno
Severní světlo je v malířské praxi zavedený pojem z jednoduchého důvodu: na severní straně nedopadá do místnosti přímé slunce. Světlo přichází odražené od oblohy, je rozptýlené a během dne se mění jen mírně v intenzitě, nikoli ve směru a barevném podání. Tón namíchaný ráno tak vypadá odpoledne stejně.
Přímé slunce má opačné vlastnosti. Vytváří ostrý pohybující se pruh, na ploše obrazu vzniká oslnění a barvy se posouvají do teplých tónů. Pracovat se tak samozřejmě dá, jen je třeba počítat s tím, že hodnocení hodnot bude nespolehlivé.
Kde severní okno není, dá se situace řešit prakticky. Rozptylná záclona z okna udělá plošný zdroj. Umělé osvětlení s vysokým indexem podání barev a stálou teplotou kolem 5000 K se blíží dennímu světlu natolik, že práce večer nevede k nepříjemným překvapením ráno.
Uspořádání pracovního místa
- Stojan postavte tak, aby světlo dopadalo z boku, ne zezadu přes vaše rameno ani přímo do plátna.
- Paletu držte osvětlenou stejným světlem jako obraz — jinak porovnáváte dva různé podněty.
- Nechte si za sebou volný prostor alespoň na několik kroků; tón se posuzuje z odstupu.
- Stěnu za stojanem udržujte neutrálně šedou, barevná plocha se odráží do plátna.
- Nádoby s ředidly a olejem mějte na straně malující ruky, štětce v druhé rovině.
- Zajistěte průběžné větrání, zvlášť pracujete-li s rozpouštědly.
Štětce a stopa, kterou zanechávají
Štětec není jen nástroj pro přenos barvy — jeho tvar a tuhost určují charakter tahu stejně jako pohyb ruky. Tuhé štětiny nesou hustou barvu, otevírají v ní strukturu a zanechávají viditelnou brázdu. Měkký vlas ukládá barvu hladce, hodí se pro lazury a prolínání okrajů.
Tvar rozhoduje o tom, co lze udělat jedním tahem. Plochý štětec dává obdélníkovou stopu se zřetelným koncem, kulatý plynulý tah proměnlivé šířky, tzv. kočičí jazyk měkký ovál s jemným náběhem a filbert-typ přechod mezi nimi. Vějířový štětec neslouží k nanášení, ale ke sjednocení už položené barvy.
Údržba, která rozhoduje o životnosti
- štětec nikdy neodkládat vlasem dolů do nádoby — deformace je trvalá
- přebytek barvy nejprve setřít hadrem, teprve pak čistit
- u oleje čistit v několika lázních, poslední mýdlem a vlažnou vodou
- akryl vymýt okamžitě; zaschlá disperze se z vlasu už nedostane
- po vymytí vlas srovnat do původního tvaru a sušit vodorovně
- nenechávat vodu vniknout do kovové objímky, uvolňuje lepidlo
- hrubé a jemné štětce skladovat odděleně
Schnutí, firnisování a uložení hotové práce
Olejová malba je na dotek suchá mnohem dřív, než je proschlá skrz. Povrch se uzavře během několika dní, ale oxidace pokračuje v hloubce dál. Než se na obraz položí závěrečný lak, doporučuje se počkat řádově měsíce — u silnějších pastózních vrstev déle. Lak nanesený předčasně uzavře vrstvu, která ještě pracuje, a časem se to projeví.
Retušovací firnis je mezikrok. Nanáší se tence a slouží k tomu, aby se vyrovnala matná místa a obraz šel dál malovat s věrnou barevností. Závěrečný firnis přichází až nakonec: sjednotí lesk, chrání povrch před prachem a dá se v budoucnu odstranit, aniž by se poškodila malba pod ním.
Péče o materiál a hotové obrazy
- tuby zavírat očištěným závitem, jinak víčko přischne
- zbytky oleje z hadrů likvidovat s ohledem na to, že olejem nasáklá látka se může sama zahřívat
- plátna skladovat svisle, lícem k líci s proložkou, nikdy naplocho na sobě
- vyhýbat se výrazným výkyvům vlhkosti — dřevo blindrámu i textilie na ně reagují
- papírové práce ukládat v deskách s neutrálním pH a mimo přímé světlo
- zadní stranu plátna chránit před nárazy, poškození se projeví na líci
Sledovat, jak obraz stárne, je součást řemesla. Řada rozhodnutí učiněných u stojanu se projeví až po letech — v tom, jestli barva drží, jak se chová lesk a zda vrstvy zůstávají celistvé.
Kontakt
Grumavelio je informační a redakční projekt. Máte-li dotaz k publikovaným textům, upozornění na nepřesnost nebo námět na téma, které by stálo za zpracování, napište nám.